Moc jsem o tom nepřemýšlela, když jsem se hlásila na svůj první lektorský kurz. Asi jsem si podvědomě představovala, že až budu držet svůj certifikát, který říká, že jsem lektor, tak jím prostě budu. Certifikátů už mám od té doby několik, ale pocit jistoty mi nedávají. Pamatuji si své první lekce a dobře mi nebylo. Zpětně je mi jasné, že to jinak nešlo. Všichni začínáme od začátku a nemáme nic jiného, než to, co nám předal náš učitel. Tak opakujeme jeho slova a napodobujeme pohyby. Nejsme autentičtí, protože autentičtí ani být nemůžeme. Nemáme jiné ingredience, tak vaříme z toho, co máme.
Během let si k tomu, co jste jste dostali na kurzu, přidáváte vlastní zkušenosti. Je to takový „fancy“ koktejl faktických znalostí a schopnosti propojit nové poznatky o pohybu z jiných oborů s tím, co už znáte. Navíc v souvislosti s tělem člověka, kterého vedete (případně dvanácti různými na skupinové lekci). Na závěr to okořeníte svou přirozeností a posypete vaší současnou praxí. Můžete podávat a doufat, že tahle vaše unikátní směs bude někomu chutnat a přijde na další rundu.
V momentě, kdy jsem se odvážila opustit bezpečí své lektorské podložky a vyrazit mezi podložky ostatních jsem pochopila, že učit se a učit jsou dvě naprosto rozdílné věci. Předat prožitek nebo pocit, který máte mít v určité pozici, správně se dotknout, nastavit a zároveň nenudit nebo nezapomenout co bude následovat. To je na roky praxe, pokud máte to štěstí jako já a vaši žáci to s vámi tak dlouho vydrží.
Jsem lektor, tak učím, nepředcvičuji. Nechodím si na své lekce zacvičit před publikem. Ano, ukazuji, protože učení přes nápodobu je určitě velmi efektivní, jenže nestačí. Když nemáte ještě dokonalé vnímání vlastního těla v prostoru, pokud přesně nevíte co v pozici hledat, potřebujete dotyk nebo jinou referenci. Proto často odcházím z podložky mezi své jogíny a ti co mě ještě neznají se vylekají, zastavují a neví co dělat. Vypnul se jim živý přenos lekce.
Pokud vidím, že většina dělá pozici chybně, neváhám lekci zastavit a pozici rozebrat třeba na 3 lehčí a dát vám to nejcennější – referenci – aha, tak takhle. Možná tím přeruším rytmus hodiny, možná technika někoho nezajímá a přišel se jen „protáhnout“. Já to ale jinak nedovedu. Nejsem totiž anonymní YouTube lekce, kterou si pustíte v obýváku.
Jsem lektor, tak učím. Jsem ale také člověk a cítím odpovědnost za to, co si z lekce odnesete. Přišli jste až k nám, ve svém volném čase, zaplatili jste za čas můj. Dovolte mi vás tedy i učit, nejen cvičit.
Klára